KNIHY
Nahoru (nadřízený prvek) Dolů (podřízený prvek) VRAM Povidky Nahoru (nadřízený prvek) Dolů (podřízený prvek) VRAM Povidky

Ukázka z knížky Povídky porůznu…

Opora pro Hanku

Vždy je lépe, je-li žena sama, svobodná, nezadaná. Může si užívat života, zkoušet různé eventuality, prozkoumávat jisté možnosti, bádat nad věcmi tajemnými, tajenými, nevyřčenými. I když v podstatě stále jde o jedno a totéž, jsou jisté odchylky od běžného úzu, od všeobecně přijímaného normálu, které ty stále tytéž věci činí odlišnými, překvapujícími, překvapivými, šokujícími. A jak jinak zjistíte o životě vše podstatné, pokud jej neprozkoumáte vlastníma očima, vlastní myslí, vlastními smysly?

Jenže v životě ženy nastává okamžik, kdy začne nutně potřebovat oporu. Zajisté v dnešní době neexistuje nic, co by žena sama nezvládla, ale stále platí, že ve dvou se to lépe táhne. Život určitě a život s malým dítětem obzvláště. Nač jinak by ti chlapi byli? To by mohli po oplodnění rovnou umírat jako jisté druhy nižších živočichů, no ne?

Samozřejmě dnešní moderní doba se všemi svými vymoženostmi nabízí i v takovéto situaci rychlou a elegantní pomoc, když nezadaná žena náhle a překvapivě zjistí, že ničeho nezamýšlevši a nečekavši se najednou ocitla v jiném stavu. (To jsou ale potvoráci ti přechodníci, není-liž pravda? Zejména pokud holka na škole ani netušila, že by je mohla kdy potřebovat!)

Tyhle možnosti tu byly vždy, v dobách minulých a předminulých také, však mnozí národní velikáni za svou existenci a velikost vděčí právě takovým pádům a nepádům. Jenže mnohdy, zrovna jako v mém případě, takováto pomoc z různých důvodů nepadá do úvahy, například pokud žena to dítě opravdu chce a těší se na ně. Takže zanechám planého dumání nad osudy rodičů všelikých velikánů a pokusím se o rekapitulaci svých možností, svých chlapů.

Zaprvé je zde Ruda. Hodný kluk, celkem pěkný, chytrý, společenský. Dokonce i po intimní stránce to s ním celkem ujde. Těmito vlastnostmi by vyhověl, navíc je i tolerantní a emancipaci bez dalšího přijímající. I to je plus. Ale veliké mínus je ta jeho žurnalistika. V době internetu po světě i po naší zemi běhají mraky nezaměstnaných pisálků všeho druhu, neboť různí redakční poskoci a elévové ztratili na užitečnosti a počítače svou efektivitou početní stavy redaktorů značně snížily. Navíc platy novinářských poskoků jsou prachbídné, k slušnému životu nedostačující, a jejich společenské postavení je ještě ubožejší, mnohdy opovrženíhodné. Je to takové šupácké živobytí, nic pro ženu mých nároků. To jej z prvního kola vyřazuje.

Zadruhé mám Radima. Technik ve velké, zahraničním kapitálem ovládané firmě v zajištěném postavení. Sice tráví dny u displeje nad tabulkami, díky čemuž je nerudný, nespolečenský a otravný, ale finančně bych s ním na tom byla mnohem lépe než s Rudou. Jinak je celkem pohledný a po intimní stránce vyhovující. Jenže je zde jeho maminka. MAMINKA! Herdekbaba nejhoršího zrna, pro kterou žádná jiná ženská není dost dobrá a pro jejího Radimka už vůbec ne. Ta kráva si představuje, že její klouček jí bude skákat kolem prdele až do smrti a plnit jí každé její přání. Však ho má také tak vycvičeného, neboť s ním žije sama od malička. Tohle bych tedy skousnout nedokázala, ještě bůhví kolik desítek let žít s jedubabou, která by mému muži nedovolovala, aby se věnoval své ženě a svému dítěti. TOHOHLE TEDY ROZHODNĚ NE!!!

Za třetí padá do úvahy Radek. Atraktivní muž, velký znalec žen a veliký kurevník. Jedině ta, která vyleze na špičku vysokého stromu nebo se ponoří do alespoň sedmimetrové hloubky, je před ním v bezpečí. Ale která to udělá? Žádná, každá raději podlehne. Však já podlehla také. Je jako smrt, bere úplně všechno. Jenže po intimní stránce víc nakecá než udělá. Nic moc. S takovým chlapem bych sice žít mohla, mohla bych s ním i vychovávat dítě a pokud by to byla holčička, tak by ho bavilo sledovat, jak se z dítěte mění v ženu, ale svého životního hobby by se nevzdal ani na okamžik. Navíc o nějaké roky později, až by můj sex-appeal dosáhl záporných hodnot (to znamená, že kdybych se svlékla do naha, muž puzen odpudivou silou by prchl do hospody či jinam) objevila by se u něj druhá míza a s manželstvím by byl ámen. Toho tedy už vůbec NE!

Tak nevím, je to s těmi mými chlapy bída. Navzájem jsou zaměnitelní, všichni vysocí, černovlasí, pohlední, nezáleželo by, kdo z nich je biologickým otcem, tohle bych s přehledem ukecala, ale všichni stojí za prd. Snad jedině Ruda, na kterém mi vadí pouze jeho bídné povolání, jeho ubohé možnosti kariérního a platového růstu. Ale co, je to chytrý kluk, mohl by eventuálně dělat něco jiného, něco lukrativnějšího, co já vím, třeba popeláře. Aspoň by se vozil v meďouru.

Takže si vezmu Rudu. Jenže co když to děcko bude po Rogerovi? Ten by byl finančně nesporně na výši, bohatý dědic velké zahraniční firmy, však zde také studuje na ředitele či něco podobného, ale jít s ním do té jeho Tramtárie bych rozhodně nechtěla. Ztratit všechny své společenské kontakty, ocitnout se sama kdesi tak daleko, že tam nechtějí jít ani lišky dávat dobrou noc, a s nikým si nerozumět, nemoci si ani popovídat, nemoci si někam zajít, sednout a poplkat s ženskýma? To je vážně bída bídoucí. Jenže kdyby to dítě bylo po něm, tak to neukecám a budu muset žít s ním. Roger je totiž černý jako bota.

Bože, co s tím mám dělat?