Nahoru (nadřízený prvek) Dolů (podřízený prvek) VRAM Povidky Nahoru (nadřízený prvek) Dolů (podřízený prvek) VRAM Povidky
Píši a vydávám knihy o mezilidských vztazích - ukázky viz blogy

To krásné začíná úsměvem

Klekl jsem si před ni a řekl „Představte si, že před vámi neklečí postarší chuďas, ale princ, který má před domem zaparkovaný bílý mercedes a místo foťáku drží obrovskou kytici růží, také bílých, a nabízí vám krabičku s diamantovým prstenem,“ a její oči promluvily natolik výmluvně, že jsem byl ztracen.

Abych její výraz kvůli fotce odlehčil, ještě jsem ji požádal „Místo sýr řekněte sex, aby se vám zablesklo v očích,“ a skutečně, bylo to perfektní, jen ztracení sebe sama se mi ještě prohloubilo.

Po kratší době a po splnění povinností, ze kterých jsem se nemohl vyvléci, jsem ji opět vyhledal. „Před nějakou dobou jsem se tu zamiloval a tak jsem se přišel podívat do koho,“ usmál jsem se. „A jak to vidíš?“ optala se. „Je to ono, je to perfektní,“ přiznal jsem barvu a od té doby jsem od ní prakticky nehnul.

Romantika, není-liž pravda? Až taková, že ztrácí důležitost kdy a kde se to stalo, ale podstatné je, že k tomu došlo a co poté následovalo.

Síly, které nás k sobě navzájem přitahovaly, byly tak mohutné a dlouhodobé, že jsme si postupně společně pořídili budoucnost, hypotéku a děti, ano, v tomto pořadí, a pak jsme to všechno zase v témže pořadí ztratili, když tytéž síly, co nás zprvu k sobě přitahovaly, nás začaly od sebe odpuzovat se stejnou vytrvalostí  a mohutností, ale s opačným znaménkem.

Ale přesně uprostřed tohoto zákonitého procesu (vztahuje se na 65 % uzavřených manželství, proto je zákonitý) jsem byl jmenován šéfem naší rodiny. Moc se mi do té funkce nechtělo, protože neznám šéfa, který by byl oblíben, ale žena učinila rozhodnutí, které později označila za svou největší chybu, a já podlehl své samolibosti, čehož jsem poté hořce litoval.

Žádný šéf se nevyvaruje chyb, větších či menších, to už je fuk, za které je kritizován, pokud mu není přímo spíláno, takže po dvou letech je zralý na odpis a po čtyřech letech musí být vyměněn. To je důvod, proč máme každé čtyři roky volby. Jediný důvod, pro který i poté zůstává ve funkci, je, že se nenajde nikdo evidentně lepší. Tak i já jsem byl opětovně potvrzován, dokud jsem sám nepodal rezignaci. Kritika totiž natolik zesílila, že se má pozice stala neudržitelnou.

Samozřejmě ještě mi zbývala hojně využívaná možnost ovlivnit elektorát nějakým velkolepým darem, třeba luxusní dovolenou u moře, ale to jsem neudělal. Jednak jsem o tu funkci nestál, jednak jsem na něco takového kvůli stojkám neměl prostředky.

Že jsem se měl stát despotou? To není řešení, protože despota buďto bývá svržen nebo musí před svržením příhodně zemřít, aby byl poté s úlevou oplakáván. Tragičtější vyhlídka.

Já byl stejně podivným šéfem, protože jsem kvůli udržení poklidné domácí atmosféry nikdy nic nevyšetřoval ani nečmuchal, ale všemu, co mi bylo řečeno, jsem věřil. Nebo se aspoň tak tvářil.

Proč vlastně bych měl čmuchat a vyšetřovat? Kvůli penězům? Ty jsou sice důležité, ale o život při nich nejde. Nebo kvůli sexu? Dnes už otěhotnění s někým druhým nehrozí a od náhodného sexu a okouzlení k trvalému vztahu, lásce a rozvodu vede dlouhá a trnitá cesta a druhého takového vola, který by si ji vzal, jen tak nenajde.

Jednou nebo dvakrát se mi stalo, že se dostavil jiný muž s požadavkem, že si tu moji odvede. Aby ne, když byla pěkná. „Beze všeho, nebudu stát v cestě vašemu štěstí,“ odpovídal jsem s úsměvem, „ale mějte na paměti, že na pozdější reklamace neberu zřetel.“ Bez výjimky zmizeli jak pára nad hrncem. Dodnes si lámu hlavu, co to mělo znamenat.

Člověk by ostatně měl pozorně hlídat své myšlenky, protože jejich kvalita určuje kvalitu našeho života. Totiž špatné myšlenky plodí zlá slova a zlá slova pak plodí ohavné činy. To platí nejen v rodinném životě, ale celospolečensky, dokonce i v parlamentu.

Jedním takovým ohavným činem je například rozvod, i když jsou životní situace, kdy rozvod je jediné moudré, oboustranně přijatelné a dobré řešení.

Další platnou poučkou je, že ohavné činy působí pekelný život nám i našemu okolí. Tím peklem se dá úspěšně projít, pokud se člověk nezastavuje a pokud nelpí ani na majetku, ani na čemkoliv jiném. Jediná rozumná zásada v takové situaci je, ať to staré a zlé mám co nejdříve za sebou a nový život před sebou. Můžu si ho udělat lepším a totéž umožnit i svému protějšku.

Dnes, s delším časovým odstupem, mohu říci jedině, že to bylo dlouhé, bylo to krásné a bylo to vášnivé. Natolik vášnivé, že ani jeden z nás nedokázal ten spalující oheň dlouhodobě snášet. Rovněž to bývalo nudné a stereotypní nebo hádavé a zlé.

Ale já se snažím myslet i vzpomínat pozitivně, protože to prospívá mému duševnímu zdraví.

Stálo nám to za to? Určitě ano, oběma.

Vzpomínám na ni s láskou, ale současně dávám bedlivý pozor, abych jí nepřišel na oči. Netuším, co by mohlo následovat.


Ukázka z knížky

Povídky krátce podávané

Pošta: babocka@vram.cz?subject=Koupě knihy Nebezpečné štěstí&body=Kupuji e-knihu POVÍDKY KRÁTCE PODÁVANÉ a cenu 199 Kč ihned uhradím na účet č. 214497083/0800. Současně se zavazuji, že knihu nebudu dále šířit ani vcelku, ani po částech. Knihu vzápětí obdržím na tento e-mail.