POVÍDKY A ESEJE 3. tucet

byly zveřejněné v novinách „Babočka“ a přečtete si je celé.

NOVINY
KNIHY
VRAM 2-tucet VRAM Povidky

Děsnej pátek

A do háje! Ťukli jsme! Tedy ten za námi do nás ťukl, nedobrzdil, trouba. Určitě se nic nestalo, odřený lak, možná promáčknutý plech, auto bude pár dnů v servisu, zaplatí to pojišťovna, žádná tragédie, žádné neštěstí, trocha nepohodlí ten týden bez auta. Ale my budeme mít určitě děsnej pátek a možná celý víkend, jestli to ten můj nerozdýchá. Těch blbých řečí, co bude mít! Ještě že seděl za volantem on, kdyby se to stalo mně, vyčítal by mi to celý týden. Ale i tak je pátek v háji a možná i celý víkend, to bude bručet, odsekávat, mrzoutit, jako by ten pomačkaný plech stál za zkažený víkend, za promarněnou příležitost trochu si užít.

A to ten víkend tak krásně začínal! V obchůdku konečně dostali ten zelený svetřík v mé velikosti a já ho mám odložený do pondělka, už i zálohu jsem složila, aby mi ho Jarmilka neprodala. Vzala bych si ho rovnou, jak jsem se na něj těšila, ale ten můj by si ho všiml a ty jeho blbé řeči, že utrácím, že všechny peníze strkám jen do parády a že on se může sedřít, aby celou domácnost utáhl, kdo je má celý víkend poslouchat!

Jako kdybych také nechodila do práce, jako kdybych také nevydělávala, jako kdybych neuměla šetřit! I když je fakt, že prakticky celý můj výdělek padne na kosmetičku, masérku a kadeřnici. Nikde jinde se tak nezrelaxuji, jako když kolem mne kmitají jemné a přičinlivé ruce, zejména když nenásleduje postelová gymnastika jako doma. To je pak po relaxu a já relax opravdu potřebuji.

Však jsem si na ten svetřík našetřila z peněz na domácnost, pak že nejsem dobrá hospodyňka, pak že neumím šetřit! Donesu si ho domů v pondělí, to jezdím domů sama, ten můj je v posilovně, dám si ho do skříně někam mezi ostatní, on si ho nevšimne, a až ho na mně uvidí, řeknu mu, že už ho mám dlouho, a když bude mít blbé řeči i tak, vyčtu mu, že si mě nevšímá, že jenom kouká po jiných, po mladších, po štíhlejších a on sklapne, protože má špatné svědomí, obšourník jeden!

Vždyť si ty hadýrky stejně kupuji jenom kvůli němu, abych si ho udržela přes svá přibývající léta a kila. A taky abych si udělala radost a vůbec to s ním vydržela, s mrzoutem, s pedantem jedním nemožným. Všechno musí být v rychtyku, všechno musí klapat, všude chce mít uklizeno, jako by náš dům nesoužil k bydlení, ale k uklízení. Je to s ním k nevydržení, ale na druhou stranu, vydělává krásné peníze a když má dobrou náladu, je zlatíčko. Nerada bych o něj přišla a ta spousta mladých bab u něj v podniku, no to je těžká konkurence, to je makačka ustát takovou tlačenici. Tak vařím, uklízím a nikdy mu neřeknu ne, i když vůbec nemám náladu. A jak jdou léta, té nálady mám čím dál míň. Je to fuška na plný úvazek, udržet si takového chlapa, zvlášť když on se udržuje, když na sebe dbá.

Znáte to jistě také, aby byl mužský spokojený a neodešel od vás, musí mít plný žaludek, prázdné kulky, útulný domov a klidnou, pevnou ženu. Takhle mne to učila maminka, když jsem dospívala, a jí se to vyplatilo, i když táta nebyl žádný svatoušek. V pohodě spolu dožili. Tak se toho držím také a vychází mi to i přes ten jeho podnik plný mladých holek shánějících chlapy, kteří by za něco stáli, jako je třeba ten můj. Na těch mladých holkách v podniku si leda tak může dělat chutě, ale večeřet bude doma, hošánek, to si pohlídám!

Škoda té havárky, mohli jsme si vyjet někam ven, užít si krásný víkend, vždyť je den jako vymalovaný, dát si večeři, vínko, přespat v romantickém hotýlku, užít si to tam trochu, už taky potřebuji vypadnout z toho věčného kolotoče, zase dostat chuť na trochu milování, nemuset se přemáhat, hrát mu divadýlko…

Ale co to? On nenadává, on nebručí, on neláteří! Co se s ním děje? Co se s ním stalo? On se dokonce usmívá, on si pobrukuje tu svou písničku! Zdál se mi nějaký divný už ráno, ale teď tohle! Že on má nějakou ženskou! Že si něco začal s tou svou novou sekretářkou, tím mladinkým žihadlem! Jasně, to bude ono! Oči jí vydrápu, vlasy jí vyškubu, a jemu utrhnu toho jeho neposedného ptáčka! Furt by s ním jednom dováděl, furt by ho někam strkal! A to ten víkend tak pěkně začínal, tak se mi všechno krásně dařilo, tak krásně nám mohlo být! A teď tohle! No počkej, uvidíš ten kravál, já ti dám co proto! Tohle bude děsnej pátek, tohle bude děsnej víkend, ale hlavně pro tebe, ty obšourníku! Jen počkej, zajíci, uslyšíš jekot lodních sirén!

Ale teď nemůžu začít ječet, rozhodně ne v autě, to by špatně dopadlo, to bychom se vybourali. Ty moje lodní sirény ho dokáží připravit o zdravý rozum, o schopnost racionálně uvažovat, udělají z něho zvířátko zahnané do kouta, které se chová naprosto nepředvídatelně, nevypočitatelně. To dokáži využít, ale ne v autě. Udělám to jako krotitelka v cirkuse. Nechám si jekot na doma a pěkně si ho napřed připravím, abych ho co nejvíce zdeptala, abych převzala úplnou kontrolu nad vývojem situace. Abych já začala řídit jeho, jeho libido, jeho touhy, jeho zdravý rozum, a na pěkně dlouho. Jen počkej, zajíci! Uvařím mu něco moc dobrého k snědku a přitom pomalu začnu. Protáhnu ho pěkně důkladně a pomaloučku peklem mého vzteku. Lodní sirény po dobrém jídle ho totálně zdeptají, úplně zničí, bude se krčit, plazit! Přede mnou! Krotitelka jsem tady já a já si ho pěkně zkrotím! Celého, i toho jeho ptáčka! Pak dostane malý cukříček, dobré slůvko, trošku sexu, aby zase pěkně poslouchal, aby panáčkoval, ale jenom přede mnou, před žádnou jinou! Já budu jeho paní, já budu jediná žena jeho života! Ale co mi to povídá?

„Představ si, lásko, že ten levý zadní podběh, co nám začínal rezavět a co jsem ho chtěl dát vyměnit, tak ten nám vymění z pojistky, tak je pomačkaný, že spravit nepůjde. Máme to ale štěstí, díky tomu nemehlu ušetříme pěkných pár tisíc za opravu!“

Že by se nakonec nic nestalo, že by všechno dobře dopadlo, že by ten víkend nakonec mohl být krásný pro nás oba? Že by ta sekretářka byla jen můj zlý přelud? A že bych ho mohla pumpnout o ty nové večerní šaty, když ušetří na opravě auta? A o kabelku a o lodičky? Že bych měla až takové štěstí? Že budu krásná, elegantní žena létům a kilům navzdory, na kterou bude pyšný? Však co potřebuje ženská jako já ke spokojenosti? Klidnou přítomnost, světlou budoucnost, milujícího muže a spoustu drobných radostí. No, drobných, klidně mohou být i větší. A získat všechno po dobrém je pro vztah mnohem výhodnější, říkávala maminka.

Zdá se, že máme štěstí, že nám to oběma vychází! Zdá se, že děsnej pátek se tentokrát konat nebude.

© Vratislav Mlčoch

Povidka 7 Povídka 9 Povidka 7 Povídka 9