POVÍDKY A ESEJE 3. tucet

byly zveřejněné v novinách „Babočka“ a přečtete si je celé.

NOVINY
KNIHY
VRAM 2-tucet VRAM Povidky

Teror náš malý, každodenní, domácí

- Prosím tě, když si děláš snídani, ukliď pak po sobě použité nádobí!

- Stačí, když ho dáš do dřezu, nemusíš ho hned umývat!

- Když už ho myješ, tak to udělej pořádně, ať na něm nezůstává mastnota!

- A dej ho potom na místo, kam patří, neházej ho do šuplíků, jak tě napadne! A nebrblej nic o domácím teroru, já jenom chci, abychom tu měli pořádek!

- Já tady nejsem od toho, abych ti hledala ponožky! Máš je tam, kam sis je dal!

- Dala jsem ti je tam, kam patří, kde je míváš vždycky!

- Tak si je máš uklízet sám a nenechávat je na sušáku až do dalšího praní!

- Ukliď špinavé prádlo do koše a nenechávej je válet po pohovce a křeslech!

- Že si je zítra zase vezmeš? To se tady má válet celý večer?

- Co ta rozečtená knížka, proč ji necháváš ležet rozevřenou hřbetem vzhůru? Poškodíš ji!

- Nemohl bys mi pomoct s tím prádlem? Nevidíš, že ten koš stěží uzvednu?

- Prosím tě, proč není vyluxováno? To mi nemůžeš s ničím pomoct? To musíš pořád něco smolit v tom svém počítači?

- Já vím, že bys rád jel o víkendu do přírody, ale když já nestíhám postarat se o domácnost! A neříkej mi, že se na ni mám vykašlat! Jak by to tady potom vypadalo, když ty nic neuděláš, s ničím mi nepomůžeš!

- Že mi pomáháš? Furt jen sedíš u počítače a kolem je bordel jako v tanku!

- Také bych se ráda válela o prázdninách u moře, ale my ty peníze potřebujeme jako rezervu, kdyby se něco stalo nám nebo dětem. Prostě si to nemůžeme dovolit!

- Jak to, že si spolu nic neužijeme? To snad spolu nikdy nikam nechodíme? Tak vidíš!

- Jo, slyšela jsem, že bys potřeboval nový počítač, že tenhle je nespolehlivý, stále ti padá a zasekává se, ale podívej se, co všechno bys chtěl: Jet o dovolené k moři, nový počítač, nový foťák, novou bundu a rifle, nevíš tak náhodou, kde na to mám brát? Při tvém příjmu?

- Jak, že jsem si nedávno koupila nové šaty? To mám všude chodit v jedněch, co už v nich lítám od tanečních? A boty bych si také neměla kupovat? Ani kabelku ne? Co z toho života s tebou pak budu mít?

- Mne už vážně nebaví dělat milostpánovi služku! Nechám se s tebou rozvést a ty si potom chcípni v té své špíně, v tom svém věčném bordelu!

Teroru vezdejšího, stále na mne dotírajícího, zbav mne, ó Pane!

- A ne, abys o mně zase psal do těch svých článků!

© Vratislav Mlčoch

P. S. Pokud se domníváte, milé dámy, že si stěžuji na svou přičinlivou ženušku, která se z toho svého bordeláře marně snaží udělat civilizovanou a zodpovědnou lidskou bytost, tak se pletete. Znám hned několik rodin, kde to mají naopak. Já to také jeden čas s jistou ženou míval přesně obráceně. Jde spíše o neřešitelný konflikt pořádkumilovné a bohémské povahy v dobře zabydleném bytě. Říká se, že si žena musí každý den alespoň půl hodiny popovídat s kamarádkou, aby byla potom doma přívětivě naladěná. Ta má podle všeho potřebuje nejméně dvě hodiny popovídání, jinak přívětivá holt nebude, a já silně pochybuji, že by kamarádku s takovou spoustou volného času našla. (Smajlík) Jo, a že neuvádím žádné moje repliky? Copak u nás doma záleží na tom, co říkám či zdali vůbec něco říkám? (Trojnásobný smajlík) Vždyť to ženino poštěkávání má ve skutečnosti zcela jiný, i když nevyřčený důvod: Potřebuje si v té naší malé, domácí válce udržovat stálou iniciativu.

Povidka 5 Povidka 7 Povidka 5 Povidka 7