POVÍDKY A ESEJE 3. tucet

byly zveřejněné v novinách „Babočka“ a přečtete si je celé.

NOVINY
KNIHY
VRAM 2-tucet VRAM Povidky

Kočičí bažiny číhají všude vůkol

Uznávám, že ženy, vybavené smyslem pro spravedlnost a duší, na které křivdy ulpívají místo aby po ní stékaly do fekální jímky, to mají ve světě bohatých mužů s agresivními gesty a panovačnými sklony těžké, zejména pokud chtějí, aby ony i jejich děti měly přiměřeně komfortní život. Naštěstí mají průpravu už od dětství, kdy si hrály s panenkami a řešily s nimi mezilidské vztahy, zatímco hoši si hráli s autíčky a stavebnicemi a díky tomu se v mezilidských vztazích orientují a pohybují s obratností příslovečných slonů v porcelánu. Proto pro ně, ty ženy myslím, nebývá obtížné sestrojit důmyslnou past utkanou z citových vazeb, naplněnou lepkavou a kluzkou směsí mezilidských problémů. Past, která sice charakterově pevného muže, kráčejícího neochvějně za svým cílem, zastavit nedokáže, protože ten skrze ni nonšalantně projde aniž by si uvědomil, že právě vyvázl z pasti, ale dobrosrdečného troubu s pohodlnou a rodinně založenou myslí spolehlivě polapí a ten břídil se pak v ní zmítá a plácá, dokud ho smrt nezachrání.

Kočičí bažina je jedno z možných pojmenování.

O muže s dobrosrdečnou, pohodlnou a rodinně založenou náturou je mezi konstruktérkami kočičích bažin velký zájem, ale bohužel, na trhu není takových mužů dostatek, takže mezi konstruktérkami kočičích bažin zuří nelítostný konkurenční boj. Boj, který není limitován žádnými pravidly, ani pravidly volného trhu ne.

Upozorňuji, že tuto esej píše heterosexuální muž, sice už dosti starý, ale stále ještě tak trochu muž, jehož zkušenosti s ženami jsou všelijaké, některé z nich dokonce i dobré. Tato esej nemá se stejnojmennou hrou nic společného, vznikla spontánně bez znalosti textu hry a její autor se nemůže ubránit podezření, že kdyby autorka hry tušila, jaké asociace název její hry vyvolá, pojmenovala by ji jinak, například Kocouří bažina.

Dovolte mi malé odbočení do historie. Kdesi jsem četl, že když vojsko pražských husitů vytáhlo obléhat Karlštejn, naplnilo prázdné sudy obsahem pražských veřejných latrín a tyto sudy pak metalo z obléhacích strojů na obránce hradu. Autoru eseje se zejména zamlouvá představa, co se stalo a jaké následky mělo, když sud s takovou náloží vlétl oknem přímo do hradní kuchyně a tam explodoval. V obléhaných hradech vesměs bývala nouze o vodu. Autor eseje, jak vidno, není právě hodný člověk.

BUM! Dopadne na dobráka lapeného do kočičí bažiny fekální projektil vypálený tchyní. PRÁSK! Exploduje mu vzápětí na hlavě další, pro změnu od dětí. BUM, PRÁSK, BUM, PRÁSK! Dopadají na toho nebožáka obzvláště účinné fekální projektily pálené artilerií jeho životní družky, která si právě potřebuje vykompenzovat nějakou byvší křivdu, jedno kým a jak spáchanou. A on díky této kanonádě zapadá stále hlouběji do kočičí bažiny, zmítá a matlá se v ní, nevidí, co se děje, protože má oči zalepené obsahem těch projektilů, a ani křičet, natož mluvit nemůže, protože jeho ústa právě dostala přímý zásah. Jako ta hradní kuchyně. A protože je dobrák s rodinnými sklony a pohodlnou náturou, řekne si, že jinde by to nebylo lepší, a matlá se v těch fekáliích dál. Málem jsem napsal „ve sračkách“.

Je smutným faktem, že má svým způsobem pravdu. Jinde by to opravdu nebylo lepší, dost možná, že náplň těch fekálních projektilů by byla ještě mazlavější a smrdutější. Patří k trudným zkušenostem empirických dialektiků, že člověk toužící po změně k lepšímu nakonec často dopadne hůř. Zejména v kočičí bažině se to stává s pravděpodobností, hraničící s jistotou.

Máte pocit, že přeháním? Pak děkujte Bohu, že jste nikdy nic podobného nepoznal/a a važte si toho, co máte. A to jsem skončil u verbálního násilí, i když to bývá mnohdy horší.

Ještě odbočím. Dialektiku vynalezl středověký teolog Tomáš Akvinský jako spor dvou protikladných stanovisek A a B. Empiričtí dialektikové moderní doby ji doplnili o poznatek, že pravda spočívá ve stanovisku C, které se stanovisky A ani B nemá prakticky nic společného. Jejich učení se opírá o běžně dostupnou empirii plynoucí ze sporů různých politických stran či hnutí a následných konsekvencí. Ale pozor! Materialističtí dialektikové nedávno zavrženého filozofického směru pánů Marxe, Engelse a Lenina nechutně zneužili učení Tomáše Akvinského, které s jejich názory nemělo nic společného, takže prosím, nezaměňovat!

Mám-li se vrátit k člověku lapenému do kočičí bažiny, musím se znovu opřít o učení empirických dialektiků. Východiskem v jeho situaci a při jeho lenivě rodinném založení může být jedině stanovisko C, a totiž, že nemá cenu nic měnit, natož sebe sama, a nějak to v těch fekáliích doklepat do konce, protože vždy může být ještě hůř. Zase jsem se jen s obtížemi ubránil výrazu „ve sračkách“.

Smrádek, ale teploučko, zní lapidární heslo zformulované anonymním lidovým empirickým dialektikem, které nejlépe vystihuje paradoxně paranoidní pozici každého, kdo v kočičí bažině uvízl. Totiž v kočičí bažině nevyhraje nikdo, dokonce ani ten, který zavčas uteče. Od toho je kočičí a navíc bažina a toto je její jedině pravdivé stanovisko C.

Anonymní lidoví empiričtí dialektikové mívají pravdu s pravděpodobností, limitně se blížící k jistotě, zejména pokud jde o kočičí bažinu.

Mají s ní tisíciletou zkušenost.

Apropó, víte, proč muži umírají dřív? Chtějí mít už konečně pokoj.

© Vratislav Mlčoch

P. S. Divadelní hra, kterou zmiňuji, má premiéru 22. 9. 2017 v Mahenově divadle: Marina Carr U Kočičí bažiny (Irská Médea. ); režie: Martin Františák. překlad: Šárka Císařová, Olga Bártová, dramaturgie: Pavel Jurda, Petr KlariN Klár.

Povídka 4 Povídka 6 Povídka 4 Povídka 6