POVÍDKY A ESEJE 3. tucet

byly zveřejněné v novinách „Babočka“ a přečtete si je celé.

NOVINY
KNIHY
VRAM 2-tucet VRAM Povidky

Strach jíst duši

Povídka k pousmání o stejnojmenné divadelní hře

Tuny papíru a kilometry filmů, o desítkách hodin inscenací ani nemluvě, byly věnovány lásce mužů kategorie 50+ k mladým dívkám. Zprofanovanější téma snad ani neexistuje. Ale láska žen kategorie 50+ k mladým mužům? Autoři a kupodivu i autorky mlčí. Jen ten provokatér Fassbinder a možná ještě pár dalších, které by na prstech jedné ruky spočítal, například Maupassant, se tomuto tématu okrajově věnovali. Tak to zkusím napravit já.

O tomhle tématu náhodou něco vím z vlastní zkušenosti. No, náhodou – nebyla to tak úplně náhoda, že jsem do podobného vztahu zabředl, ale to sem nepatří. V našich zemích je totiž výrazný nedostatek mladých, dobře vybavených a výkonných snědých mužů, gastarbeitrů jako v divadelní hře citované v titulku, kteří by se vděčně, plně a vášnivě věnovali ženám kategorie 50+, a navíc zdejší mladé, emancipované ženy všechny, kteří se zde přece jen vyskytnou, stíhají plně zaměstnávat, takže jsem za jednoho z nich musel ve svém již pokročilém mládí zaskočit já.

Řeknu vám, byla to zkušenost po všech stránkách naprosto výjimečná. Láska pozdního léta má zcela jiné formy a dimenze než lásky, které jsem měl možnost poznat v dobách svého raného a středního mládí. A také, divte se, je fyzicky mnohem náročnější.

Proč myslíte, že se teď belhám o holích? (smajlík)

Řeknu vám, že zkušenost to byla mimořádně a všestranně obohacující. Získal jsem velmi mnoho praktických zkušeností a také jsem se dozvěděl všechno, co jsem chtěl vědět o sexu, i když jsem bál zeptat.

Za těch pár let jsem prožil víc, než za celá dlouhá předchozí desetiletí.

Řeknu vám, že ze vztahu pozdního léta jsem vytěžil dokonce dvě knížky. Ta první „Panáček“ pojednává o lásce v její prapůvodní syrově fyzické podobě a její hrdina, náležitě vybavený chlapík, se své partnerce plně, vděčně a náruživě věnuje, dokonce trvale žije v jejích kalhotkách, kdežto ta druhá „Laskání“ pojednává o lásce již oduševnělejší a vyzrálejší v celé řadě plně prožitých obrazných i realistických příběhů.

Já vždycky všechno nakonec vykecám. Úplně všechno.

Řeknu vám, že i po hmotné stránce byl pro mne onen vztah přínosný. Poprvé za celý svůj aktivní život jsem neskončil oškubán.

Řeknu vám, že vím ještě o jednom kamarádovi, který před drahným časem prožil náročný vztah s dámou 50+. A protože jako spisovatel a povídkář si nemohu a nesmím nic nechat pro sebe, vyžvaním vám jej. Jen vás prosím, abyste příběh nedávali dál, neboť jeho hlavní hrdina, protřelý proutník Evža, je sice smyšlená postava, ale rozbil by mi hubu kdyby se dozvěděl, že o něm píši.

Jen tak mimochodem, příběh je z mojí knihy „Laskání“.

Představte si malé město v severních Čechách v sedmdesátých letech 20. století, vybydlené centrum po odsunutých Němcích, chemička a už málem zdevastované nové sídliště. A malý hotýlek v centru, v němž nebyl problém přivést si na pokoj dámskou návštěvu. Pochopitelně, Evža, já a spousta dalších, kteří zde rozšiřovali onu chemičku, jsme bydleli v něm.

Kde jinde bychom našli tak příhodné místo?

Evža tam bydlel od počátku a hned to pěkně rozsvítil. Než tam odjel, měl doma nějaký románek a jen taktak, že se nemusel ženit. Nic bych za to nedal, že tam uprchl. Takže když dorazil, našel si vdanou paničku v nejlepších letech, kategorie 50+, aby to bylo bezpečné. Jenže to se přepočítal. Ta paní se do něj bláznivě zamilovala, úplně ztratila hlavu, přepadávala ho nečekaně na hotelu, párkrát za ním došla do chemičky a nechala si ho vyvolat na bránu, no stíhačka non plus ultra. Evža se jí zkoušel zbavit, rozešel se s ní, ale ouvej. Třetí den za ním přišel její manžel a proboha jej prosil, ať to s ní táhne dál, že se mu ona doma sebevraždí, a nabízel mu nějaké prachy na výdaje. Tak ho nakonec stíhali dva.

No vážně, opravdu nekecám. Dokonce mu cpali prachy!

Ten manžel byl o něco starší než ona paní, už na to nebyl, a ona byla pořád pěkná ženská plná elánu. Měla zajímavou postavu, zezadu připomínala amforu. To byl zajímavý kus do Evžovy sbírky, amforní ženská. Ale pořád lepší než amorfní. Oba dva byli inteligentní lidé, on doktor čehosi, ona taky, místní honorace, tak to řešili na úrovni, vážně to tak bylo.

Evža byl vždycky štramák k pohledání po všech stránkách. Po všech.

Té aférky bylo brzy plné celé město, vždyť bylo malé, a Evža to zkoušel vyřešit tak, že si narazil pěknou mladou holku, ani amforní, ani amorfní. Jenže ta už všechno věděla, a tak hned první noc Evžovi naschvál udělala na krku rovnou pod uchem parádní cucflek, opravdu parádní, nepřehlédnutelný a krásně vybarvený. Evža ráno pospíchal, protože se s ní ještě zdržel v posteli, naházel na sebe hadry a letěl do práce, ani se nekoukl do zrcadla.

To mu taky udělala naschvál.

Přilítl do práce, hned začal běhat po stavbě, mezi techniky a montéry, a v tom fofru si neuvědomil, že na něj všichni upřeně hledí. Teprve až se na něj došel podívat náměstek ředitele té fabriky a celou dobu se mu upřeně koukal na krk, uvědomil si, že něco není v pořádku. Zašel do kanclu, podíval se do zrcadla a málem odpadl.

Od té doby nosí na krku uvázané šátečky. Stále.

Ale dámy a jejího manžela se tím nezbavil.

V té době mívala místní honorace dlouhé prsty a pro manželský pár nebyl problém začít dělat Evžovi problémy doma a v jeho domovském podniku. To už šlo vážně do tuhého. Ale pořád to bylo málo, pořád nestačilo. V té jeho mladé kočičce, když zjistila, jak mocně je Evža uháněn, se probudila zdravá dravá soutěživost, v hlavě se jí rozezněly svatební zvony a zaútočila s plnou vehemencí. Měla také své prostředky.

Evža se najednou ocitl pod soustředěnou křížovou, ba přímo bubnovou palbou hned dvou těžkých artilerií.

Prchnout jen z montáže, jen z onoho města by problém nevyřešilo a tak se Evža přihlásil na montáž opravdu hodně daleko, do míst, kam se nikomu nechtělo, dokonce ani liškám, aby tam dávaly dobrou noc, a pro jistotu tam zůstal několik let. Sice se vrátil s podlomeným zdravím a povážlivě ztvrdlými játry, ale průšvih i svatba byly zažehnány.

Myslíte, že po této zkušenosti Evža zanechal proutničení?

Pchá, tak to ho neznáte!

Ještě dříve, než se stačil dát po zdravotní stránce do pořádku, začal si něco se sestřičkou ve špitále. A ne jen s jedinou.

Ale to už je jiný příběh.

Příběh Evžovy štvanice láskou, Evžova perpetua mobile.

Abych byl upřímný, mně se na té montáži něco tak hustého nepovedlo, ale jednou, když jsem dojel na hotel z domu a nesl si v ruce nějaké knížky na čtení, se mě recepční na hotýlku udiveně optala „Pane Mlčoch, vy máte čas číst?“ Přeháněla, trochu času na čtení mi vybylo vždycky.

Jak také jinak, když jsem ten spisovatel.

© Vratislav Mlčoch

Povídka 1 Povídka 3 Povídka 1 Povídka 3