NOVINY
KNIHY
VRAM Povidky

Pikové dámy

Když se některé ženě vydaří veliká láska, lze ji označit za srdcovou dámu, srdcovou královnu. Ovšem pokud se jí ona velká láska nepodaří, napadá mne jenom označení piková dáma, černé znamení, srdce obrácené vzhůru nohama. Lidově, má to na piku.

* - * - *

Když jsem od nás odcházela studovat do hlavního města na vysokou školu, už jsem měla sice nějaké praktické zkušenosti s muži, ale velmi chudé. Však jaké zkušenosti může mít slušné, dobře vychované děvče z malého města, kterému okolní drbny koukají nejen pod pokličku, ale doslova i pod peřinu. Péťa byl hodný kluk, ale trochu ňouma a ženám nerozuměl vůbec, ani psychicky, ani fyzicky. Ty naše intimní chvilky byly spíše trapné než pěkné a vůbec je nezkrášlovala jeho urputná snaha je za krásné vydávat. „Viď, že ti bylo krásně,“ dotíral po každém milování. „Já jsem tak šťastný, že jsme spolu, že se milujeme, viď, že to cítíš také tak!“ Co na to říci, když byl jediný jakžtakž kloudný kluk v mém věku široko daleko.

S kým bych chodila, kdybych mu řekla pravdu? Nač by mi bylo dobré, kdybych při tom nahlas a otevřeně zívla, jak jsem měla pokaždé stěží překonatelnou chuť? Tak jsem mu hrála divadýlko, jaké většina žen svým mužům oddaně a vytrvale hrává. Ty druhé žijí osaměle.

„Jedeš do velkého města, kde budeš mít téměř neomezené možnosti,“ kladla mi na srdce máma ještě dlouho předtím, než jsem se začala balit na cestu, „tak se v nich neutop! Je moc snadné propadnout pocitu svobody a snažit se vyzkoušet všechny chlapy, kteří ti přijdou do cesty. Ale pamatuj si, že chlapi jsou všichni na jedno brdo, a to jak nahoře, tak tam dole. Existuje sice pár výjimek, kteří to se ženskými dovedou, ale to jsou hajzlíci, kteří se na své dovednosti spoléhají a bývají to podrazáci, hnusáci a pasáci. Od takových co nejdál!“ a já jsem se potajmu ušklíbla, protože jsem rozhodně nechtěla dopadnout jako máma, malá ušlápnutá hospodyňka, co od rána do večera otročila své rodině, a jakživ si nic pořádně neužila, jak nám občas hořce vyčítala.

„U chlapa záleží na jediném, aby byl hodný a spolehlivý,“ kázala mi máma dál. „To je přibližně maximum, co od nich můžeš čekat. Když takového najdeš, drž se ho a nezkoušej najít lepšího. Určitě se ti to nepovede a pokud ano, uvidíš, že velmi brzy s ním budeš nešťastná. Nebudeš mít chvíli klidu, jak ho budeš v jednom kuse hlídat, a stejně ho neuhlídáš. Nakonec ti stejně zdrhne s nějakou mladicí, zdrhne ti i od děcek. Vzpomeň si, jak dopadla Hejkalka!“ což bylo mámino oblíbené strašidlo na neposedné holky, které nebyly ochotné smířit se s průměrem. Ta Hejkalka dopadla fakt blbě, v tom měla máma pravdu, ale já přece nebyla tak blbá jako ona. Aspoň jsem si to myslela.

Během prváku jsem chlapů vyzkoušela opravdu dost, abych pochopila, že máma měla pravdu. Ti kluci i ti ženáči, se kterými jsem se tahala taky, byli na jedno brdo, jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet, a jediný chlap, kterého jsem poznala a který to se mnou uměl tak, že jsem s ním byla jak v ráji, se ukázal jako dokonalý gauner a já byla ráda, že jsem jenom přišla o nějaké peníze, které ze mne vytahal.

Chybělo málo a mohla jsem fňukávat spolu s Hejkalkou nad chlapskou proradností. Tak jsem přestala bádat a brodit se haldou hnoje a vrátila se k tomu jedinému, který byl na mne opravdu hodný a byl spolehlivý, a na své dívčí sny o bezbřehé a do nebe unášející lásce jsem ve zdraví zapomněla.

Brzy po promoci jsme se vzali, našli si slušné bydlení, založili si rodinu a celkem spokojeně spolu žili. Narodila se nám dvě děcka, já jsem s nimi ze začátku zůstala doma, protože jsem neměla žádné profesní ambice, zatímco manžel dřel do úmoru na své kariéře. Zpočátku jsem si ho bedlivě hlídala, ale ten trouba byl tak spolehlivý, že mi snad nebyl nevěrný ani v představách.

Žili jsme klidně a spokojeně v úmorném stereotypu a když děcka šla do školky, tak já začala chodit do práce, nic moc, ale nenudila jsem se tolik, manžel budoval kariéru a večer hnípal u telky, pokud tedy málem neusínal v mém obětí. Roky jednotvárně utíkaly a já pomalu stárla, aniž bych si něco užila, zrovna jako máma. Zrovna jako ona jsem jim to občas mlátila o hlavu. Děcka se začínala osamostatňovat a doma začínalo být pusto a prázdno, jen to nudné, stereotypní bezpečí, když se najednou všechno rázem změnilo.

Na scéně se objevil ON.

Prý nudné, stereotypní bezpečí! Já kráva!

* - * - *

Já nejsem žádná svatá koza, která by měla jenom jedinýho chlapa, toho prvního, kterej je na mně jedině poznat. Na učňáku jsem jich vystřídala dost, kluci za náma lozili na intr okýnkem ve sklepě a občas jich bejvalo tolik, že těch šmajchlujících se dvojic bejvalo na jedný cimře víc, prostě jsme se nevlezli. Žádnej div, že spousta holek učňák nedodělala, protože najednou byly v tom, některý těsně po patnáctejch narozkách. Já měla kliku, starší ségra mi všecko vysvětlila a naučila mě, jak to s klukama dělat, aby mě hned nezbouchli.

„Ale hlavně si dávej bacha na moc hezký kluky a ještě větší na ty, co jsou dobrý v posteli,“ kladla mi na srdce ségra. „Sice si s nima užiješ, ale ať už se to pak mezi váma vyvine jakkoliv, nakonec budeš litovat! Vzpomeň si na Helču! Raděj se drž při zemi!“ Helča byla holka od nás, co se zapletla s místním krasavcem a pak skočila pod vlak.

Máma mi nic vysvětlovat nechtěla, jenom mi v jednom kuse nadávala a vyhrožovala, že mě zabije, když se nechám zbouchnout. No nejsou ty mámy blbý?

Tak jsem se vyučila a začala chodit do práce a tam se mnou dělal fajn kluk, žádnej děvkař nebo ochmelka, ale fakt slušnej kluk, na kterýho byl spoleh. To už jsem měla vyzkoušený, že s chlapama žádný obrovský štěstí neudělám, že to bude jenom větší nebo menší bída, že budu jenom víc nebo míň nešťastná. Tady to vypadalo na tu lepší možnost a tak jsem si ho vzala, splichtila jsem si s ním dvě děcka a spokojeně jsme si žili.

On fakt nechodil do hospody ani za babama, když přišel z práce, popad děcka šel si s nima blbnout do parku nebo k vodě a byl šťastnej. Já taky, že mám tak hodnýho a uznalýho mužskýho, kterej nesekýruje, ale pomáhá.

Roky běžely, děcka rostla jako z vody, už měla svý kámoše a nás nepotřebovala, akorát tak najíst a nachystat čistý oblečení. Tak my sedávali spolu u telky, chodili ke známejm na návštěvy a těšili se, kam pojedem na dovču. Všechno klapalo jak mělo, ten můj ztloustl a hůř dejchal, takže jsem si s ním v posteli už nic neužila, ale mě to bylo fuk, za moc to nestávalo ani předtím.

Žilo se nám dobře, akorát ten život byl furt na jedno kopyto a mně se to celý začínalo zajídat. Bezpečí a spolehlivost je fajn, ale chce to taky nějaký vzrůšo, nebo ne? A najednou já to vzrůšo měla a bylo ho tolik, že mi přerostlo přes hlavu.

Najednou se v mým životě ocitl ON.

Prej to chce vzrůšo! Já kráva!

* - * - *

Objevil se u nás v práci a já s ním musela vyřídit jednu velkou zakázku. Takových klientů jsem mívala i několik do měsíce, kolikrát i dva v jednom dni. Ale tenhle byl jiný. Upravený, ale ne jako ze žurnálu, nedbalá elegance, ale ne laciná, to poznám, vybrané chování, respekt k ženě, zdvořilost. Ale v očích mu svítili čertíci. Prohlížel si mne ne pohledem lovce žen, ale se zájmem znalce, který našel něco, co mu připadá vzácné. Zní to možná domýšlivě, nabubřele, ale já opravdu měla takový dojem.

Jednání bylo složité, dlouhé a únavné, ale on se stále choval jako gentleman a ty jeho ohníčky nepohasly ani pozdě odpoledne. Úplně mne dostal, takhle se na mne nikdo nekoukal od studentských let a já jsem se cítila jako mladá holka, žádoucí, krásná, obletovaná. Byla jsem z něj celá pryč. Ale doma mne to přešlo, jen co jsem vešla do dveří. Binec jako vždy.

Druhý den se musel objevit zase, naše jednání jsme nedokončili, a já se těšila jako na první rande. V koupelně jsem si dala záležet, v šatně také a manžel koukal, co se se mnou děje. Raději jsem nic nevysvětlovala, určitě bych se podřekla. No a on přišel s kyticí, ne moc velkou, tak akorát, ale krásnou, a v poledne mne pozval na pracovní oběd do luxusní restaurace a nešetřil. To se mi nestalo od svatební hostiny.

Při obědě jsme dojednali i poslední detaily naší věci a pak jsme si povídali jen tak. Byl inteligentní, měl rozhled a byl vtipný, leč nevtíravý. Bylo mi s ním krásně a smutno, že odejde a už ho neuvidím. Když pak při kávě vyrukoval s pozváním na společný večer, nedokázala jsem odmítnout.

Nakonec jsme skončili v posteli, jak jinak, když jsem jím byla tak okouzlená, a já poprvé v životě poznala něco, co jsem znala jen z románů a co jsem do onoho večera považovala za literární blábol, fantazírování spisovatelky. Něha, pozornost, soustředění na mé tělo, na mé pocity. Nemohla jsem se té krásy nabažit, tím víc, že on byl čím dál víc obratnější, naučil se mne znát a využíval toho k čím dál vyšším rozkoším. Mým.

Pamatovala jsem stále na zkušenost z mládí a snažila jsem se všem těm krásným pocitům nepropadnout, ale marně. On totiž po mně nic nežádal, byl podstatně lépe situován než já, a naopak to byl on, kdo mi dával dárky. Malé, ale vybraně krásné. Scházeli jsme se pravidelně, já jsem si vymyslela aerobik, abych měla výmluvu, proč nebývám doma, a všechno nám klapalo. Dokonce i doma byl klid, manžel byl evidentně zabrán do svých problémů a nic netušil.

Pohoda, paráda. Ráj.

Až pak jednoho večera jsem přišla domů a na stole byly rozložené fotky. A ve mně by se krve nedořezal. Já kráva!

* - * - *

Jednoho dne nastoupil k nám do práce velikej fešák, trochu starší než já, jižanskej typ, černý, kudrnatý, trochu prošedivělý vlasy, štíhlej, vysokej, s černejma, blejskavejma očima. Hned první den koupil nějaký pití a pohoštění, abychom se spřátelili, a tak jsme si po práci všichni sedli, pili, jedli a kecali. Celou tu dobu po mně furt pokukoval, po mejch nadměrečnejch prsiskách a po mým ještě víc nadměrečným zadku, takže jsem se za ty svý kila navíc přestala stydět, když se líbily tak pěknýmu mužskýmu, a trochu jsem je začala uplatňovat. Proč ne, když takhle obdivně na mě nikdo celý dlouhý léta nekoukal, naposledy na učňáku.

Už jsem měla trochu v hlavě, když jsme musela na wecko a když jsem se vracela, najednou stál proti mně, chytil mě, zatlačil do takovýho výklenku a já měla najednou jeho jazyk až v krku a jeho ruce úplně všude. Načisto se mi podlomily kolena, tím pitím a taky dost touhou, protože ty jeho blejskavý oči se mnou dělaly úplný divy, a on otevřel dveře do takovýho kumbálu na starý krámy, co tam jako z udělání byl, zatlačil mne dovnitř, vyhrnul mi plášť, stáhl gaťky, ohnul v pase a otočil mne proti dveřím. „Drž kliku,“ zachraptěl a já se vzepřela proti dveřím, který se nedaly zamknout, a ještě víc na něj vyšpulila ten svůj nadměrečnej zadek.

I když to bylo tak otřesný místo a tak nemožná poloha, musela jsem se po chvíli přemáhat, abych hlasitě nevyřvávala svou rozkoš, a tím mě dostal úplně. Něco takovýho se mi nikdy s nikým nestalo a když o tom holky vykládaly, myslela jsem si, že kecaj. Vrátili jsme se po chvíli mezi ostatní, každej zvlášť, ale domů jsme šli spolu, k němu, a tam mi to zopakoval pořádně a tentokrát jsem si pěkně nahlas zařvala. No paráda!

Bejvala jsem potom u něj často a pravidelně, doma jsem si vymyslela aerobik, a já si to užívala tak, že jsem úplně ztratila ostražitost. Celá fabrika o nás věděla a on se taky s ničím neskrejval. Já, postarší, dost oplácaná ženská, jsem mu stála za to, aby riskoval, a na mladý holky, co mu nadbíhaly, kašlal. Nedovedete si představit, jak já byla pyšná! Tak pěknej mužskej!

Až jednou jsme se takhle vedli k němu domů a najednou proti nám můj manžel. A ve mně by se krve nedořezal. Já kráva!

* - * - *

„Můžeš mi k tomu něco říct?“ zeptal se mě manžel a trochu se mu lámal hlas. Já jsem se na něj jenom překvapeně podívala, nebyl jsem schopná ze sebe vypravit ani slovo. „To detektiv,“ vypravil manžel ze sebe s obtížemi. „Holčičko, já tě stále miluji a všímám si tě, i když to tak nevypadá, a ta změna, co se s tebou stala, nemohla být způsobená aerobikem,“ s obtížemi artikuloval manžel a v jeho očích byla uražená mužská ješitnost a veliká, opravdu veliká bolest. I slzy. A já najednou věděla, že tenhle chlap mne skutečně miluje a že je mi to všechno schopný odpustit, a mně došlo, co jsem udělala a jak mu ublížila.

„Můžu vyslovit jedno, možná poslední přání?“ pípla jsem provinile a manžel nehlasně přikývl. „Kdyby to šlo, moc ráda bych zůstala s tebou a dětmi,“ zašeptala jsem téměř neslyšně a z manžela spadl veliký balvan. Opravdu mne stále miloval, to bylo jasné.

„Dobře, ale ten chlap musí zmizet z našeho života a na oplátku já o tom nebudu nikdy mluvit,“ řekl mužsky rozhodným tónem a já mu skočila kolem krku. Musela jsem, protože právě v tom okamžiku jsem pochopila, oč všechno jsem se připravila a zaplavila mne veliká lítost. Ale couvnout jsem nemohla a ani nechtěla, protože jsem si moc dobře pamatovala máminy rady.

I když jsem si připadala jako nebetyčná kráva, můj manžel a má rodina mi za tu oběť stáli.

* - * - *

„Tak tohle je ten tvůj aerobik,“ zařval manžel na celou ulici, „s tímhle chlapem se mi taháš, ty kurvo!“ a střihl mi takovou, že jsem kecla na tu svou velkou prdel a z nosu mi vyhrkla krev. „A tady máš ty, hajzle jeden, kterej mi ničí manželství,“ řval manžel dál a vedle mne přistál ten můj jižan a plival krev a zuby. „Já vám ukážu, dělat ze mě vola,“ vyřvával už ochraptěle a toho mýho surově kopl do břicha, když se hrabal na nohy, aby mne bránil. „Spolu jsme skončili, ty děvko,“ kopl si ještě do mne, otočil se a odcházel.

Nemělo cenu bádat, odkud to ví, u nás v podniku znal spoustu lidí. Těžce jsem se zvedla, pomohla na nohy svýmu jižanovi, protože schytal mnohem větší díl manželova vzteku, a dopotáceli jsme se k němu domů. Tam jsme se dávali jakžtakž do pořádku, když zazvonil zvonek. Vzala jsem v kuchyni velkej nůž na obranu a šla otevřít. Jenže za dveřma nikdo nestál, jen dva velký kufry a tašky s mejma věcma, a mně bylo jasný, že jsem všecko totálně podělala.

Tak jsem zůstala se svým jižanem, s manželem jsme se rozvedli a děcka zůstaly s ním v našem bejvalým bytě. Couvnout jsem už nemohla, bylo vymalováno. Řeknu vám, necejtila jsem se ani trochu šťastná, ale jako nebetyčná kráva, protože tenhle chlap mi za tak velkou oběť nestál.

* - * - *

Manžel se od té doby dost změnil. Koupil krásnou dovolenou na jihu u moře, naši druhou svatební cestu, jak žertoval, a na ní mi daroval krásný prsten s velkým kamenem, náš druhý zásnubní, jak se šťastně smál. Opravdu byl šťastný a opravdu mne miloval, možná víc, než předtím. O mé avantýře mezi námi nepadlo ani slovo, ani před dětmi ne, a začal ke mně být mnohem pozornější.

Jenže v posteli to byl pořád ten stejný starý ňouma a protože já jsem svůj díl dohody také dodržovala, dost mi to krásné milování scházelo. Scházelo mi tak moc, že jsem často bývala touhou natolik vystresovaná, že jsem na manžela a děti kvůli blbostem řvala.

Manžel to neřešil, bral to jako cenu za to, že jsem se kvůli rodině vzdala velké lásky, ale děti byly chudáci. Tak jsem se jim to snažila vynahradit, když jsem se zase ocitla při zdravém rozumu.

Žili jsme spolu, ale šťastni jsme spolu nebyli. Já tedy rozhodně ne.

Já kráva, jak já to všechno podělala!

* - * - *

Zůstali jsme spolu s mým jižanem, ale moc nám to neklapalo. On byl fakt moc pěknej mužskej a já stárnoucí tlusťoška a tak jsem žárlila na každou pěknou babu, na kterou se jen podíval. Dost jsem na něj kvůli tomu řvávala a hlídala ho jako ostříž.

On se ale choval vzorně, cejtil se provinile, že mne připravil o rodinu, což mne taky dost štvalo a já na něj kvůli tomu řvala ještě víc. Občas byl z mýho křiku dost na nervy. Jenže pokaždý se to mezi náma urovnalo a my spolu zůstali dál.

Sice jsme spolu žili, ale šťastní jsme spolu nebyli. Já tedy rozhodně ne.

Já kráva, jak já to všechno podělala!

* - * - *

Může být nějaká žena šťastná, když kvůli rodině přijde o velkou lásku? Myslím, že ne.

Velká láska je jako jed, úplně vám rozežere rozum. Já kráva, vždyť mi to říkaly!

* - * - *

Může bejt nějaká ženská šťastná, když kvůli velký lásce přijde o svou rodinu? Myslím, že ne.

Velká láska je jako jed, úplně vám rozežere život. Já kráva, vždyť mi to říkaly!

* - * - *

Už víte, proč pikové dámy? Už víte, proč je to na pi-ku?

© Vratislav Mlčoch

3 tucet ukazka

POVÍDKY A ESEJE 5. tucet

Novela na ukázku, kterou si přečtete celou.